Autor: Pavel Taibl
Publikováno dne: 23. 03. 2020

Archeologický výzkum během rekonstrukce Clam - Gallasova paláce v Praze

V minulém roce (r. 2019) pokračoval při rekonstrukci Clam – Gallasova paláce v jeho prostorech, druhou výzkumnou sezonou, rozsáhlý archeologický odkryv. Samotná budova paláce se nachází na jednom z nejexponovanějších míst Starého Města pražského – Husově ulici a Mariánském náměstí, kdy kolem ní vedla středověká páteřní komunikace v trase dnešní ulice Husova. Taktéž doložená přítomnost dvou středověkých svatostánků těsně u polohy paláce – Sv. Linharta (zbourán při pražské asanaci v 19. století) a kostela Panny Marie na Louži (zrušen při josefínských reformách) významně utvářela podobu městiště před výstavbou barokního paláce.

Doklady zrušeného hřbitova kolem kostela Panny Marie se nám podařilo zdokumentovat archeologickým výzkumem v sondě na zahrádce přímo za kašnou Terezka na Mariánském náměstí. Jednalo se o rozměrově nespecifikovanou hrobovou jámu z 18. století, ve které se pohřbívalo etážově. Konečný počet zdokumentovaných jedinců se zastavil na čísle 19. Z menší části byli zemřelí vybaveni milodary (např. medailonky, růženec s křížkem, apod.).

Stratigraficky pod hrobovou jámou se nacházela část zahloubené stavby (suterénu/provizoria?), kdy díky její výplni, která obsahovala velké množství propáleného materiálu, jsme ji byli schopni identifikovat a prohlásit za zničenou požárem. Samotnou zahloubenou stavbu datujeme do 12. – 1. třetiny 13. století.

Nejstarší odhalený stratigrafický celek, který byl zdokumentován přímo pod zahloubenou stavbou, byl hrob, předběžně datovaný do 11. století. Hrob řadíme k nejstaršímu horizontu pohřbívání na Starém Městě pražském.

                Na vnitřním nádvoří paláce směrem k bývalému Kurnému trhu u Sv. Linharta byly také za pomoci archeologie zdokumentovány základové zděné konstrukce. Jednalo se o subtilní opukovo – cihelné zdivo pojené vápennou maltou. Rozborem stavebních plánů pro přestavbu celého městiště na barokní Clam – Gallasův palác a díky analýze artefaktů, můžeme konstatovat, že bylo odhaleno jedno dvorní křídlo zaniklého měšťanského domu. Jednalo se s největší pravděpodobností o dům Kláštera Sv. Anny datovaný do 16. století, jenž byl jako jeden ze šesti domů inkorporován poté do hmoty paláce.

Ve spolupráci s historiky a následnou rešerší archivních pramenů se podařilo provést poměrně detailní sondu do majetkových poměrů tehdejších měšťanů, kdy nejvýznamnějším majitelem gotického paláce byl nevládnoucí člen Lucemburské dynastie – kníže Jan Jindřich, následně v novověku jeho palác tvořil jádro nově vybudované barokní novostavby.

Výzkum potvrzuje výjimečnost lokality, kde se podařilo v jednotlivých sondážích během obnovy paláce zdokumentovat většinu vývojových fází osídlení Starého Města pražského z různých sociálních prostředí a sídelních areálů.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.