Autor: Andrea Holasová – Jaroslav Podliska – Pavel Taibl
Publikováno dne: 25. 03. 2020

Archeologický výzkum při stavbě repliky Mariánského sloupu a jeho předběžné výsledky

V ranních hodinách 17. února byla na Staroměstském náměstí ohrazena čtvercová plocha o výměře necelých 300 m2 na místě, kde původní sloup kdysi stál (obr. 01, 02 a 03). Stavebním pracím na tak cenné lokalitě a v takovém kontextu musí ze zákona předcházet záchranný archeologický výzkum, kterého se v tomto případě ujal tým archeologů a dokumentátorů z pražského územního pracoviště NPÚ za spolupráce dalších specialistů na geodezii, dokumentaci a geologii. Průzkum původních základů sloupu při hloubení stavební jámy a následně při budování nové betonové základové desky nového sloupu proběhl během dvou závěrečných únorových týdnů a mohl se opřít o výsledky staršího zjišťovacího archeologického výzkumu realizovaného pod vedením Jaroslava Podlisky v měsících říjnu a listopadu roku 2015 (obr. 01).

V koordinaci se stavbou byla pod dohledem archeologů nejprve odstraněna stávající dlažba, pod níž se nalézala asi dvaceticentimetrová betonová mazanina přibližně z 80. let 20. století. Novodobá skladba terénu ležela přímo na povrchu původního základu pro sloup z poloviny 17. století (1650–1652). Současná podoba základu je výsledkem snahy o jeho celkovou demolici na sklonku roku 1918. Pod dlažbou Staroměstského náměstí se tak dochovalo pouhé torzo z původní architektury o velikosti 7,8 x 7,8 metru. Mezi použitými materiály základu převažuje lomová opuka, částečně doplněná zlomky křemenců, říčních valounů, druhotně použitých cihel nebo zlomků architektonických článků (v jednom případě se mohlo jednat o náhrobní desku z červeného vápence). Vše bylo důkladně prolito vápennou maltou (obr. 04). Povrch základu byl v průběhu 20. století na několika místech druhotně narušen, nejvýrazněji výkopy pro kabelovod směřující napříč dochovanou konstrukcí (obr. 05).

Po odstranění všech novodobých vrstev uložených na povrchu základu bylo při aktuálním výzkumu přikročeno k detailní dokumentaci nálezové situace. Již nyní lze konstatovat, že se archeologům podařilo zachytit především zakulacené západní nároží základu (obě jižní nároží byla zachycena již zjišťovacím výzkumem v roce 2015, obr. 06). Samostatnou otázku, která bude analyzována v následujících měsících, byla dokumentace prázdného a druhotně zasypaného obdélníkového otvoru v severní části základu. Zatím pouze předběžně lze pracovat s interpretací, že se jednalo o místo pro uložení památeční schránky při slavnostním započetí výstavby sloupu (obr. 07). Prospekcí detektorem kovů se z povrchu základu podařilo získat několik drobných zajímavých nálezů.  Asi nejvíce vypovídající byla mince půlkrejcaru Maxmiliána I. Bavorského z roku 1624, která dle určení spadá do doby výstavby sloupu (obr. 08). Taktéž nález olověného projektilu otevírá řadu neméně zajímavých otázek.

Archeologický výzkum se vzhledem k rozsahu stavebního výkopu soustředil pouze na vrchní partii základu sloupu. Do starších terénů dosahujících v těchto místech až tří metrů nezasáhl.   Historický základ po ukončení výzkumu byl pracovníky stavby pod dohledem našich archeologů před finální betonáží precizně zakryt geotextilií, čímž byl odseparován od nové betonové vyrovnávací desky a posléze byly započaty samotné kamenosochařské práce (obr. 09 a 10). Původní zdivo základu zůstalo v celém rozsahu zachováno bez narušení.

Zpracování zdokumentovaných skutečností a celkové vyhodnocení výzkumu bezprostředně navázalo na tyto terénní práce a v současné době probíhá na našem pracovišti, kdy další objevy jsou očekávány.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.