Autor: Anna Žďárská
Publikováno dne: 24. 03. 2020

Archeologický výzkum v zahradě Emauzského kláštera

Od konce ledna do března 2020 prováděli pracovníci Národního památkového ústavu v Praze záchranný archeologický výzkum v areálu Benediktinského opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích (Vyšehradská 49, čp. 320, Praha 2 - Nové Město).

Akce byla vyvolána již delší dobu trvajícím projektem revitalizace původní klášterní zahrady jako městské odpočinkové zóny a navazovala na výzkum, který zde probíhal pod vedením J. Podlisky v jarních měsících roku 2018.
Klášter Na Slovanech (zvaný též Emauzy) byl založen Karlem IV. v roce 1347 a slavnostně vysvěcen na velikonoční pondělí 1372. Jednalo se o klášter se slovanskou liturgií, který byl jediný svého druhu ve střední Evropě.
Archeologický výzkum probíhal v prostoru jižní klášterní zahrady (severní zahrada byla za 1. republiky odprodána městu). Z hlediska morfologie terénu tvoří horní část areálu terasovitě členěný svah, který v minulosti sloužil k pěstování vinné révy. Spodní rovinatá část zahrady byla využívána k pěstování ovoce a zeleniny. Právě zde byl dokumentován liniový výkop pro kanalizaci v celkové délce cca 65 m, jehož maximální zahloubení dosahovalo 1,8 m. Svrchní partii nadloží tvořily recentní a novověké navážky a výkopy stavebního charakteru. Ve spodní partii profilu pak byly dokumentovány sídlištní vrstvy s nálezy vrcholně středověké keramiky. Úroveň geologického podloží byla ověřena sondážní tyčí.
V jižní části zkoumané plochy probíhala od východu k západu drenážní rýha o celkové délce cca 90 m, jejíž zahloubení se pohybovalo od 0,7 do 2,3 m. Zde se podařilo v hloubce cca 1,6 m od současného povrchu dokumentovat vrcholně středověké sídlištní vrstvy a objekty, přičemž úroveň podloží se nalézala o 0,5 m níže. Geologický podklad zde tvořily jemně písčité pleistocénní náplavy, složením podobné sprašovým hlínám (povrch 190,40 m n. m.).
 

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.