Autor: Jan Havrda – Veronika Staňková
Publikováno dne: 18. 09. 2008

Archeologický výzkum ve Františkánské zahradě na Novém Městě pražském

V létě 2008 proběhl nevelký výzkum ve Františkánské zahradě v areálu někdejšího novoměstského karmelitánského kláštera u Pany Marie Sněžné. Výzkum byl proveden v bezprostředním okolí zahradního domku, který stojí přibližně uprostřed zahrady. Potřebu archeologického výzkumu vyvolal záměr Městské části Praha 1 provést hydroizolaci podsklepeného objektu. V rámci stavebních prací došlo k vyhloubení výkopů po celém obvodu stavby. Šířka výkopů byla 0,6 až 0,8 m a hloubka cca 2 m (až na úroveň základové spáry).
Místo výzkumu leží na území vrcholně středověkého mendikantského kláštera, který zde byl založen těsně před vytyčením Nového Města. Vznik kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze je možné vztáhnout k roku 1347. Místo, které bylo klášteru určeno, představovalo rozsáhlé území před hradbou a příkopem Starého Města pražského, za bránou a můstkem sv. Havla a rozkládalo se až k židovské zahradě a hřbitovu. Původní plocha zahrady dosahovala mnohem větších rozměrů než dnes. Zahrada byla využívána v rámci klášterního hospodářství. Ve druhé polovině 14. století probíhala v okolí kláštera intenzivní výstavba Nového Města. Na nově vyměřených parcelách byly v jeho sousedství budovány měšťanské domy. Ještě však ve 14. století započala plošná redukce klášterního teritoria. Zvláště v období po husitských válkách byly části zahrady patrně využívány spíše měšťany, než klášterní komunitou. Změna nastává až po příchodu františkánů v roce 1603. Roku 1647 byla zahrada obehnána novou vysokou zdí. Na počátku 18. století došlo ke znovuzaložení zahrady. Patrně na počátku tohoto století či už spíše v 2. polovině 17. století byl také uprostřed zahrady vystavěn zahradní domek.
Archeologický výzkum přinesl následující zjištění: Pod recentními a subrecentními situacemi tvořenými vrstvami, které je možno charakterizovat jako zahradní horizonty místy narušenými výkopy pro inženýrské sítě se nalézal horizont tvořený četnými, často v superpozici se nacházejícími jámami o různé velikosti a hloubce. V jejich zásypech byly nalezeny zlomky běžné stolní a kuchyňské keramiky z 2. poloviny 16. a 17. století. Tyto objekty, patrně odpadní, některé snad i exploatační, narušily raně novověký zahradní horizont. Pod ním se nalézaly další zahloubené objekty. Největším z nich byla jáma o jednom rozměru min. 7,5 m, která obsahovala kromě nečetné keramiky z 2. poloviny 15. a 1. poloviny 16. století i slitky bronzoviny, kusy strusky s obsahem mědi, zlomky pecní stěny s natavenou struskou i fragmenty z keramických jader forem sloužících k odlévání zvonů. Dle zakřivení největšího z těchto fragmentů bylo možno určit, že průměr jednoho z odlívaných zvonů byl minimálně jeden metr. Nalezeny byly i četné okrajové zlomky forem s jednoduchými profilacemi a zdobenými prostou plastickou linkou. Tento objev dokládá existenci zvonařských dílen v této části Nového Města. Z písemných pramenů známe novověké zvonaře působící v Jungmannově ulici. Archeologicky byla jedna z těchto dílen, datovaná až do 19. století, objevena na parcelách domů čp. 745/II a 744/II (Výzkum Archaii o.s.).
Nejstarší situace odkryté při výzkumu byly reprezentovány třemi nevelkými zahloubenými objekty nejasné funkce a torzem jedné snad sídlištní vrstvy. Nálezy, několik drobných keramických zlomků, z nich získané umožňují tento nejstarší horizont datovat do širokého intervalu 14. – 15. století. Tyto objekty narušily podloží reprezentované zde mírně vyvinutým půdním typem, který je možno označit jako kyselou hnědou půdu (hnědá půda arenická) až arenosol. V nejsvrchnější partii půdního typu mocné 0,1 m, bylo nalezeno i několik uhlíků a drobných keramických zlomků datovatelných do 14. – 15. století. Tuto polohu je možno charakterizovat jako antropogenně zasažený povrch původního autochtonního půdního typu, který se zde vytvořil v průběhu holocénu. Jeho výška se zde pohybovala okolo kóty 194,5 m n. m., tj. pouze 1,2 m pod současným terénem.
Doklady předlokačního osídlení, které bylo potvrzeno při výzkumu v rajské zahradě karmelitánského kláštera a u presbytáře kostela Pany Marie Sněžné, kde byly objeveny sídlištní vrstvy 13., eventuelně 12. století, v kterých byla nalezena keramika se zduřelou profilací okraje (výzkum Muzea hl. m. Prahy), při výzkumu ve Františkánské zahradě odkryty nebyly. Nebylo nalezeno ani pokračování patrně rozsáhlejšího raně středověkého pohřebiště datovaného do 10. století. Jeho část byla odkryta na dvoře hotelu Adria (Václavské nám. čp. 784/II) (výzkum Muzea hl. m. Prahy). Další část pohřebiště byla odkryta na dvoře domu čp. 707/II ve Vodičkově ulici. Je ale nutno poznamenat, že pozdně středověké a novověké objekty, které zaujímaly cca 95 % zkoumané plochy, zničily takřka kompletně jak svrchní partii podloží tak i spodní partii středověkého nadloží. Závěrem je možno konstatovat, že se v místě archeologického výzkumu nepotvrdily starší aktivity, než situace a nálezy zařaditelné do období po vzniku karmelitánského kláštera a lokaci Nového Města. Kromě vrstev spjatých s využitím plochy jako zahrady zde byly odkryty různé objekty, patrně hlavně odpadní jámy z období, kdy byla zahrada využívána novoměstskými řemeslníky, z nichž byly jednoznačně doloženi zvonaři.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.