Autor: Pavel Taibl
Publikováno dne: 31. 07. 2017

Historie zalitá betonem

V letošním roce si na podzim připomeneme 42 let od slavnostního zahájení provozu OD Kotva. Samotné stavbě předcházel rozsáhlý záchranný archeologický výzkum. Svým plošným rozsahem neměl do té doby srovnání. Plocha, kterou bylo nutné prozkoumat, činila 0,72 ha. Bohužel požadavek tříleté lhůty na provedení výzkumu, vyplývající z mimořádné důležitosti místa, byl zamítnut a následně byla pro výzkum vyhrazena zcela nedostatečná doba sedmi měsíců. I přes velkou památkovou a archeologickou hodnotu odkrytých archeologických situací a odporu ze strany památkářů, archeologů a odborné veřejnosti bylo s odstraňováním dokladů osídlení započato ihned po skončení výzkumu. Veškeré relikty osídlení byly nakonec zcela odbagrovány a poté zality betonem pro podzemní garáže.

Vedením složitého úkolu byli pověřeni pracovníci Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody - Helena Olmerová a Hubert Ječný. Výzkum probíhal v rozmezí let 1972-1973 za obrovského nasazení všech jeho pracovníků. Za pomoci, na tehdejší dobu, novátorských metod (fotogrammetrie, čtvercová síť), bylo odkryto několik fází osídlení, kdy ústředním bodem byl kostel sv. Benedikta datovaný na počátek 12. století. V těsném okolí sakrální stavby vzniklo pohřebiště a zanedlouho poté v širším prostoru i objekty s pyrotechnologickou výrobou.

Zlomem pro celou oblast východní části Starého Města pražského byla výstavba staroměstského opevnění v 30. – 40. letech 13. století, kdy během výstavby opevnění zaniklo osídlení kolem něj. Pravděpodobně během 30. let 13. století přichází do takto uvolněného prostoru Řád Německých rytířů a buduje zde svoje sídlo – komendu, přičemž kostel sv. Benedikta byl zakomponován do hradeb (boční apsidy a presbytář). Řád zde sídlil až do prvního roku husitských bouří (1421), kdy jeho členové potají uprchli i s cenným majetkem k císaři Zikmundovi. Výjimečné prostředí řádového sídla doložila i výzkumem získaná kolekce artefaktů každodenního užití, např. charakteristických skleněných číší s taženými nálepy ve tvaru kapek.

Prostor, který byl náhle bez vlastníka, si vzápětí rozparcelovali staroměstští měšťané a postavili zde další části svých domů. V 18. století byl kostel zbořen, hřbitov kolem zanikl, přičemž kostel chvíli tvořil část nově postaveného Norbertina – církevní školy. I budova Norbertina byla na sklonku 19. století zbořena a nahrazena bytovou výstavbou.

            Předběžné výsledky proběhnuvšího archeologického výzkumu byly publikovány v roce 1993 v časopisu Staletá Praha vydávaného pod gescí pražského pracoviště Národního památkového ústavu.  Článek Huberta Ječného a Heleny Olmerové: Historie a proměny jednoho bloku při hradbách Starého Města pražského, se poté zařadil mezi podstatná díla pražské archeologické produkce.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.