Autor: Vladimír Gut
Publikováno dne: 10. 01. 2012

Městské opevnění novoměstské, část stojící, část zřícenina a archeologické stopy

Opevnění Nového Města pražského je rozsáhlý soubor nemovitých kulturních památek. Menší část je zachovaná ve své intaktní nadzemní podobě, část je ve své fragmentární ukryta v podzemí pod současným povrchem (základy zdí, příkop), bezesporu některé úseky opevnění již byly v minulosti zcela zničeny a odstraněny.

Novoměstské opevnění vznikalo ve dvou časových etapách.

Gotické opevnění bylo založeno českým králem a římským císařem Karlem IV. v roce 1348 a následně vybudováno v neuvěřitelně krátké době dvou let. Gotická hradba probíhala od Vltavy v místech dnešních ulic Těšnov, Na Florenci, protínala plochu Masarykova nádraží do Opletalovy ulice. Dále pokračovala na horní partii Václavského náměstí a v trase ulic Mezibranská a Sokolská probíhala až na dnešní Karlov. Zde se hradba ostře zalamovala a pokračovala po skalním hřebenu nad Nuselským údolím dolů do údolí potoka Botiče. Na jeho druhém břehu navázala na hradby Vyšehradu.

Dodnes se z uvedeného úseku nejlépe dochovala část nad Nuselským údolím, která nejlépe dokládá původní podobu opevnění. Tvořila ho mohutná 2-3 m silná zeď, asi 6 m vysoká, s obranným ochozem zakončeným cimbuřím. Před hradbou nebyl parkán, pouze příkop a val. V místech zalomení stály dvě mohutnější nárožní věže. Ostatní úseky hradby zpevňovaly ve vzdálenostech 90-120 m drobnější věžice. V hradbě bylo několik bran, jimiž procházely důležité cesty. V úseku u Vltavy to byla Špitálská brána. Dále byly tři brány, Horská, Koňská a Svinská. Třetí úsek, překračující Nuselské údolí, vzhledem k členitému terénu neměl věžice, ani žádnou bránu. Brány tvořily dvě čtverhranné věže se středním průjezdem.

Průběh hradby v Sokolské ul. a na Karlově je znám z map Stabilního katastru a doložen je archeologicky. Polohu a podobu v ostatních úsecích známe jen z různých vyobrazení. Poslední podoba Slepé brány a Malířské věže je zachycena i na fotografiích z konce 19. stol., těsně před zbouráním.

Toto opevnění sloužilo až do 1. poloviny 17. století, kdy bylo různě zpevňováno a doplňováno, ale zároveň těžce poškozeno při několika obléháních Prahy. Proto bylo po skončení třicetileté války postupně budováno nové bastionové opevnění.

Barokní opevnění Nového Města mělo opět poměrně jednoduchou podobu, která jak se ukázalo v pozdějších bojích o Prahu, byla málo účinná proti dělostřeleckému bombardování města.

Opevnění bylo tvořeno pětiúhelnými baštami – bastiony a mezi nimi rovnými úseky hradby – kurtinami. Tento systém opevňoval celou Prahu, tedy i Malou Stranu a Hradčany. Bastiony byly označeny římskými číslicemi a většinou ještě pojmenovány jmény patronů. Novoměstská část obsahovala bastiony XXI až XXXII. Bastion XXXI U božích muk je neúplný a jako č. XXXII byla do soustavy začleněna v úseku přes Nuselské údolí gotická hradba s upravenými střílnami. Celou soustavu uzavírala barokně opevněná vyšehradská citadela. Součástí hradebního pásma zůstala ještě část gotické hradby mezi Svinskou bránou a Karlovem, včetně rohové tzv. Malířské věže.

Konstrukci hradby tvoří několik desítek metrů silný zemní val na vnější straně armovaný několik metrů silnou kamennou zdí, opatřenou vnějším cihlovým pláštěm. Nároží a horní římsa byla bosována pískovcovými kvádry. Hradby dosahovaly výšky skoro 9 m. Před hradbou byl suchý příkop, hluboký kolem 5 metrů a místy až 60 metrů široký. Nejlépe je možné se seznámit s podobou hradeb na Pohořelci, kde je zachován velký úsek hradeb včetně příkopu.

Novoměstské hradby měly opět několik bran. Gotickou Špitálskou bránu nahradila Poříčská brána umístěná v kurtině. Také zcela zničenou Horskou bránu nahradila jižněji posunutá Nová brána. Koňská brána zůstala na horním konci Koňského trhu (Václavského nám.), a procházela atypicky rohem bastionu a kurtiny. Vznikla nová Žitná brána na horním konci stejnojmenné ulice. Gotická Svinská brána byla zachována, ale neprůchodná, protože před ní stál bastion XXVII. Proto byla přejmenována na Slepou bránu a v různých přestavbách se zachovala až do konce 19. stol. Zajímavé je ještě probourání kurtiny v místě dnešního Masarykova nádraží roku 1845 pro první pražskou železniční trať. Hradbu nahradila brána s několika průjezdy, které se na noc zavíraly.

V šedesátých letech 19. století ztratila pevnostní soustava vojenský význam a bylo rozhodnuto o jejím zrušení. Hradby překážely dalšímu rozvoji města, a proto byly postupně od roku 1874 bourány. Problémem bylo, že vojenský erár hradby prodal, a město se snažilo získat peníze zpět prodejem nově vzniklých stavebních parcel. Proto v těchto místech nevznikl široký okružní bulvár. V posledních letech 19. století byla zbourána spolu s barokní hradbou i doposud stojící gotická hradba na Karlově, včetně Věže malířů a přestavěné Slepé brány.

Do dnešní doby se zachovala část bastionu na Karlově, značně upravená při stavbě Nuselského mostu. Téměř v původním stavu je navazující kurtina a bastion U božích muk.

Podobu a polohu barokního opevnění známe dosti přesně. Je zaznamenána polohopisně v mapách Stabilního katastru z 1. poloviny 19. století. Trasa v podstatě kopíruje průběh gotické hradby, ale bastiony a příkopy zaujímaly mnohem větší prostor před historickým jádrem města. Dále existuje množství plánů a vyobrazení, včetně fotografií. Velká část konstrukcí hradeb a příkopů byla opětně odhalena a vzápětí odstraněna při výstavbě metra v oblasti Hlavního nádraží a před Národním muzeem. Nález zbytků hradeb dokládá kamenný znak z tohoto opevnění, umístěný v podchodu na náměstí I. P. Pavlova. Podobné nálezy lze s vysokou pravděpodobností předpokládat i pod dnešním kolejištěm Masarykova nádraží.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.