Autor: Matouš Semerád - Michael Rykl
Publikováno dne: 11. 07. 2007

Stavebně historický průzkum paláce čp. 171 na Malé Straně

Zjišťovací stavebně historický průzkum paláce čp. 171 na Malé Straně spolu se zjišťovacím výzkumem archeologickým probíhal v létě a na podzim roku 2006. Byl vyvolán plánovanou renovací objektu. Sondáží omítek a zdiva byly potvrzeny závěry staršího standardního průzkumu z roku 1972 doplněné o nové poznatky vlastní struktury a doby vzniku jednotlivých konstrukcí. Především se jedná o dendrochronologicky datované stropy z renesanční fáze přestavby (kolem roku 1580) nebo barokní krov nad západním křídlem paláce (r.1699).
Z písemných pramenů se o zkoumané zástavbě poprvé dozvídáme až roku 1415 v souvislosti s prodejem malého domku v blízkosti kostelíka sv. Michala. Roku 1487 je zde již zmiňován rozsáhlejší dům a to v ulici, kterou se chodí ke kostelu sv. Michala. Posledním majitelem domu před požárem roku 1531 se stává Vilém Loubský z Lub. Ze zachovaných pozůstatků gotických domů především zaujme obdélný útvar věžové stavby někdy interpretovaný jako románský kostel sv. Michala poprvé zmiňovaný v knihách erekčních roku 1354. Za daného stavu poznání jej můžeme již spíše považovat za ranně gotický dům v zadní části parcely.
Zcela nová etapa ve stavebním vývoji městiště nastala roku 1565, kdy dům získal královský úředník Martin Widerin z Ottrsnachu. Provedl rozsáhlou přestavbu domu do níž také zahrnul kostel sv. Michala i s okolím. Přesnou polohu kostela se nám nepodařilo určit. Jistě můžeme vyloučit, že by to bylo v zastavěné části parcely. Předpokládáme tedy, že pozůstatky kostela se nacházejí na zahradě v zadní části městiště.
Z výpovědí písemných pramenů k nynějšímu čp 171 a jeho sou sedů a zároveň z výzkumů domů samotných vyplývá, že v průběhu 1. poloviny 16. a 17. století zde bylo několik domů (v místě dnešního čp. 171 dva různě velké), které rychle střídaly majitele vzájemným přikupováním sousedních domů,. Je zjevné, že domy mnohdy zůstávaly samostatné nebo jen provizorně pospojované a vzápětí opět jinak přeprodávané.
K definitivnímu spojení parcel došlo kolem roku 1699, kdy byl palác barokně přestavěn do dnešní podoby.
Při zahájení stavebně historického průzkumu jsme předpokládali, že při renovaci objektu v 80. letech 20. století byly zničeny veškeré historické omítky, stropy, okna, dveře a části krovu. S překvapením jsme zjistili, že tomu tak není a naopak byly zachovány nebo alespoň přeneseny (barokní dveře i s ostěním při změně dispozičního uspořádání). Doufejme, že v budoucnu tomu tak zůstane.