Autor: Jaroslav Podliska
Publikováno dne: 29. 01. 2008

Výzkum na stavbě kabelového tunelu Vltava

V průběhu minulého roku jsme měli možnost provádět archeologický výzkum při výstavbě kabelového tunelu vedoucího pod Vltavou mezi novoměstskou a smíchovskou stranou.
http://www.estav.cz/zpravy/nove/praha-kabelovy-tunel-vltava.html?x=inews_eStav
Tato technicky zajímavá stavba je součástí dlouhodobější strategické vize energetického propojení obou břehů Vltavy, jejímž úkolem by mělo být nejen zajištění dostatečného pokrytí vzrůstající potřeby energie v oblasti pražského levobřeží, ale i řešení případných krizových momentů (havárie).
http://www.casopisstavebnictvi.cz/energeticke-tunely-pod-vltavou_N224
Vzhled k tomu, že vlastní těleso tunelu bylo realizováno v hloubce více jak 15 m pod dnem koryta Vltavy, příležitost poznat podobu nadložních partií poskytly pouze vstupní šachty situované v příbřežních partiích na smíchovském Hořejším nábřeží a v místech vyústění Trojické ulice do Rašínova nábřeží na Novém Městě.
Z hlediska sídelního vývoje nadloží byla nejméně složitá terénní situace zastižena na smíchovském břehu v sondě II (šachta K35). Celé nadloží zde tvořila heterogenní navážka o mocnosti cca 6 m, navrstvená při výstavbě nábřežního tělesa v 2. polovině 19. století. Stopy staršího osídlení, nebo jiných antropogenních aktivit zde nebyly zastiženy.
Podstatně závažnější poznatky přinesl výzkum prostoru sondy I (šachta K36) v Trojické ulici, kde se podařilo pomocí postupně napojovaných řezů dokumentovat podobu historického nadloží do hloubky takřka 8 m od současného povrchu.
Vrchní partii zde tvořilo více než 3 m mocné souvrství heterogenních navážek stavebního charakteru, které porušovaly četné různě hluboké výkopy inženýrských sítí. Vznik celého souvrství lze bezpečně spojit s asanací bývalé plavecké osady Podskalí a následnou výstavbou moderní činžovní zástavby v prvních dvou desetiletích 20. století, při kterém došlo k výraznému zvýšení nivelety povrchu (po roce 1911).
Pod navážkami byl zastižen zřetelný pochozí horizont složený z tenkých značně zhutnělých vrstev, který lze označit jako úroveň starého předasančního povrchu. Na základě srovnání se staršími mapovými podklady se místo vstupní šachty nalézalo přibližně v ose hlavní pobřežní komunikace starého Podskalí tzv. Podskalské ulici, v místech na křižovatce se Soudní uličkou (dnes přibližně v trase západní části Trojické ulice) a bezejmennou uličkou směřující mezi dřevnými ohradami k řece. Tento prostor nebyl v minulosti patrně souvisleji zastavěn a byl využíván voraři a obchodníky pro uložení plaveného dřeva (náplavka).
Komunikačním souvrství dále překrývalo cca 1 m mocnou polohu velice pravidelně se střídajících vrstev břidlicovokřemencové drtě a jílovitého písku. Souvrství navážek neobsahovalo žádný datovací materiál. Pouze na základě několika málo keramických zlomků vrcholně až raně novověkého stáří ze stratigraficky mladších vrstev se můžeme domnívat, že ke vzniku uvedeného celku došlo jednorázově činností člověka v průběhu vrcholného středověku až počátku novověku.
Stratigraficky nejstarší polohu reprezentovaly uloženiny s vyšším podílem organických příměsí prostoupené vrstvami písků až štěrkopísků a kamenitých sutí. Mocnost celého souvrství dosahovala cca 3 m. Na základě menšího souboru keramiky ze spodní partie můžeme datovat počátky jejího nárůstu s vyšší mírou pravděpodobnosti již do průběhu raného středověku (11. století) s možnou pravěkou epizodou (nahodilý zlomek keramiky pravěkého stáří ?). Geneze uvedeného horizontu je patrně vysoce komplikovaná. Vedle aktivního podílu člověka na jeho vzniku (skládka odpadu, záměrné zvyšování - násypy), zde svou významnou roli sehráli jistě i přírodní činitelé, především voda (náplavy). Uvedená poloha na břehu řeky nebyla patrně stabilně zastavěná, což dokládá i celková absence jakýchkoli sídlištních objektů na sledované ploše. Místo mělo především význam strategický a komunikační. Jedním z možných impulsů vedoucím ke vzniku tohoto stratigrafického celku zde opět mohl být záměr vytvořit zemní bariéru, která by zvedla životní nivó na bezpečnou výšku chránící východně položenou zástavbu před pravidelnými povodněmi. Tento způsob záměrného zvýšení terénu nebyl dosud v této části města zjištěn a jeho dokumentace tak může být první indicií procesu, který spíše tušíme.
Na základě dokumentované situace lze v pracovní rovině stanovit závěr, že v průběhu středověku až raného novověku byla příbřežní partie Podskalí záměrně zvyšována navážkami za úkolem protipovodňové ochrany obydleného prostoru. Terén zde postupně dosáhl výšky přibližně kolem 4 m nad úroveň nevzduté vltavské hladiny. Počátky jeho nárůstu je možné na základě nevelkého souboru keramiky zařadit s vyšší mírou pravděpodobnosti již na sklonek raného středověku. Uvedené počínání nenašlo nikdy svůj odraz v písemných pramenech, přestože se jistě muselo jednat o výrazný organizační skutek tehdejších společnosti. Svým významem lze tyto práce srovnat s obdobnými, avšak podstatně rozměrnějšími aktivitami, které byly provedeny na nejnižší terasové úrovni Starého Města v průběhu 2. polovině 13. století až počátku 14. století. Ve světle těchto zjištění je možné se domnívat, že obrana inudačního prostoru pražského historického centra proti vodě byla patrně výsledkem série záměrných, dlouhodobějších protipovodňových opatřeních, k jejichž realizaci došlo nejen v souvislosti urbanistickým rozvojem pražských vrcholně středověkých měst, ale patrně také i dříve s potřebami některých sídlišť v předinstitucionálním období.
(blíže k staroměstské problematice např. L. Hrdlička 2001: Jak se měnila a rostla středověká Praha. In: J. Kovanda a spol., Neživá příroda Prahy a jejího okolí, 210-211).
Rozsahem nevelký výzkum přinesl velice zajímavé poznatky o podobě a mechanismu vzniku historického nadloží v této části města a některých specifických okolnostech, které ovlivnily jeho vznik. Z hlediska geneze pražské sídelní aglomerace jsou nové poznatky o to cennější, že historicky významné území patřící v raném středověku k sídlištnímu zázemí Vyšehradu a později k hornímu Novému Městu, stále náleží k místům s nejnižší intenzitou archeologických aktivit v Pražské památkové rezervaci. Celá akce byla v těchto dne zakončena závěrečnou nálezovou zprávou, předanou do archívu Archeologického ústavu AV ČR v Praze.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.