Autor: Jan Havrda - Michal Tryml
Publikováno dne: 04. 04. 2007

Renesanční jímka z pražské Malé Strany

Odpadní jímky vrcholně středověkého a raně novověkého stáří patří k objektům, které jsou odkrývány při výzkumech městských historických center poměrně často. Náleží k nim i objev renesanční odpadní jímky, učiněný při plošně rozsáhlém záchranném výzkumu v jižní části pražské Malé Strany v bloku vymezeném ulicemi Újezd, Karmelitskou, Harantovou, Nebovidskou a Hellichovou. Výzkum byl vyvolán přestavbou bývalého barokního dominikánského kláštera, v 19. a 20. století utilitárně využívaném jako tiskárna, na mezinárodní hotel.
Jímka, jejímž obsahem se dále budeme zabývat, je přesto poněkud výjimečná, neboť u ní, na rozdíl od drtivé většiny podobných objektů dokážeme poměrně přesně určit dobu jejího trvání. Vznik jímky se podařilo datovat dendrochronologicky a její zánik souvisí s výstavbou dominikánského kláštera u sv. Máří Magdalény.
Těleso jímky bylo objeveno v severozápadní části dnešního dvora, na zadní (východní) partii někdejšího městiště domu postaveného v pohusitské době na troskách středověkého kláštera magdalenitek. Na přední, západní části městiště byl od roku 1656 stavěn kostel dominikánského kláštera. Jímka nebyla vystavěna na volném prostoru, její půdorys byl dodatečně vložen do vytápěcí komory zrušené středověké pece. Ta byla zahloubena více než 2 m do tehdejšího terénu, po změně funkce byla prostora prohloubena o dalších 2,5 m a její obvodové stěny byly podezděny. V úrovni základové spáry podezdění byly nalezeny dubové trámy, které tvořily jakýsi základový věnec tělesa jímky a vymezovaly její čtvercový obvod o vnitřní straně dlouhé 2 m. Pro účely dendrochronologického datování, které provedl Tomáš Kyncl, byl odebrán příčný výřez z dubového základového trámu jímky. Vzhledem k tomu, že poslední zachycený letokruh na trámu byl zároveň i kompletně vytvořeným letokruhem podkorním, lze říci, že strom byl kácen v době mezi koncem vegetační sezóny roku 1609 (cca říjen) a počátkem vegetace roku 1610 (cca duben). Za zmínku stojí pozoruhodně vysoké stáří použitého stromu (více jak 259 let). Takto staré stromy se podle mínění T. Kyncla ve stavebních konstrukcích nacházejí pouze výjimečně a zpravidla se jedná o konstrukce ze staršího období. Srovnatelného věku dosahoval například dub použitý ve stropní konstrukci paláce na hradě Bezdězu (více jak 320 let).
Severozápadní roh jímky byl porušen zdivem základové partie pilíře, z kterého vybíhal pas nesoucí obvodové zdivo západní části barokního ambitu. Funkce jímky tedy skončila v době, kdy dominikáni po vykoupení jednotlivých domů při Karmelitské ulici přikročili k jejich demolici a začali stavět svůj nový klášterní kostel a následně klášter.
Výplň jímky bylo možné rozdělit do dvou základních horizontů. Svrchní byl tvořen souvrstvím suťových zásypů vzniklých více méně jednorázově, spodní část výplně jímky byla zaplněna typickou fekální výplní. Tvořilo jí souvrství hnědých a tmavě hnědých měkkých hlín s velmi hojnou příměsí organiky. Předpokládáme proto, že horní část vznikla při demolici zástavby, která předcházela stavbě dominikánského kláštera, zatímco spodní část vznikala postupně v době, kdy jímka byla v provozu.

Při rozebírání výplně jímky byl získán poměrně početný soubor tvořený především fragmenty keramických a skleněných nádob. Tyto nálezy byly pro připravovanou publikaci zpracovány Štěpánem Rücklem. Soubor renesančního skla z výplní jímky čítá celkem 234 fragmentů, z toho 204 fragmentů dutého a 29 fragmentů plochého okenního skla. Ostatní zlomky se nepodařilo z důvodu fragmentárnosti určit jinak než jako duté či ploché sklo. V souboru skla dutého dominantní postavení zaujímá sklo stolní, u něhož jsou statisticky nejvýznamnější skupinou poháry. Jsou v nich zastoupeny jak luxusnější exempláře, tak méně kvalitní dostupnější typy. Jedním ze zajímavějších nálezů je terčovitá patka poháru z čiré bezbarvé skloviny s drobnými bublinkami, s jedním zploštělým prstencem a částí balustrového dutého nodu. Patří luxusnějšímu výrobku plně „v benátském stylu“. Není vyloučeno, že jde o výrobek nizozemských skláren. Mezi číšemi, které tvoří druhou největší skupinu stolního skla, vyniká malovaná spodní část luxusní válcovité číše na duté zvonovité patce (tzv. humpen). Emailová výzdoba představuje ženskou postavu (od pasu dolů) v renesančním šatu (dlouhá, v pase nabíraná sukně se zástěrou, úzké rukávy, v horní partii rozšířené), k níž z levé strany přistupuje malý andělíček a podává jí koš s květinami. Scéna je doplněna jednoduchými florálními motivy, po obvodu dna je řada bílých bodů. Předběžně snad můžeme hovořit o zásnubní nebo svatební slavnostní číši a předpokládat mužskou postavu na nezachované protilehlé straně. Významným nálezem, dokládajícím relativní movitost majitele, je fragment číše typu berkemeier či römer z čiré nazelenalé skloviny s drobnými bublinkami. Protože se dochovalo pouze válcovité tělo bez horní kupovité části, nelze číši určit přesněji. Tělo je zdobeno velkými hrotitými nálepy, mírně vpíchnuté dno je ovinuté štípaným vláknem. V našich zemích se s tímto tvarem setkáváme většinou jen v nejvýznamnějších souborech
Zajímavými nálezy jsou i méně luxusní a tedy dostupnější menší válcovité či mírně kónické číšky zdobené optickým dekorem, s mírně vpíchnutým dnem ovinutým vláknem. V našem souboru se dochovaly dva exempláře. Prvním je archeologicky úplná, mírně kónická číška z čiré kobaltově modré skloviny s drobnými bublinkami, s lehce vpíchnutým dnem ovinutým štípaným vláknem, zdobená optickým dekorem výrazně plastických čoček. Druhým je fragment číšky z čiré nazelenalé skloviny s bublinkami, s vpíchnutým dnem ovinutým jednoduchým vláknem. Číška je zdobena optickým dekorem čoček. U nás se tento typ číše objevuje od konce 16. století .
Lahvovité tvary jsou zastoupeny 24 fragmenty. Bohužel se nedochoval ani jeden celý tvar a tak naše představa o tvarové variabilitě lahví je založena většinou pouze na zlomcích dna. S jistotou je možné mluvit o čtyřhranných lahvích, lahvích s kruhovým dnem, a jedné šestiboké lahvičce.
Jak je téměř ve všech středověkých a raně novověkých výzkumech pravidlem, i z prozkoumané jímky tvoří zdaleka největší část nálezů fragmenty keramiky. Souboru výrazně dominuje kuchyňské zboží, stolní keramika je zastoupena minimálně. Mezi výjimečné nálezy patří fragment majoliky, nebo úlomky kameniny. I v celočeském rámci je naprosto ojedinělým nálezem úlomek čínského porcelánu.
V souboru je nejvíce zastoupena běžná keramika reprezentovaná hrnci, hrnečky, džbány, mělkými mísami/talíři, hlubokými mísami, pokličkami, pekáči, pánvemi (trojnožky). Nálezy jsou převážně glazované (hlavně na vnitřní straně) zelenou, hnědou a žlutou transparentní glazurou, v menší míře jsou i z neglazované hrnčiny. Jednoznačně převažovala keramika oxidačně vypálená, ojediněle se vyskytla i keramika redukčně vypálená zakuřovaná keramika s leštěným i vlešťovaným povrchem. Nalezeny nebyly žádné celé nádoby či ani pouze částečně poškozené nádoby. Z výzdoby byla zastoupena malba barevnými hlinkami (žlutá, červená, hnědá), dále mramorování, tupování, plastické lišty, radélková výzdoba, jeden zlomek měl prořezávané podokrají (ohřívadlo?, mísa?). Ve výplni jímky byla též v nevelkém množství zastoupena berounská keramika a to jak berounská skupina červená, tak bílá. Již zmíněné kameniny bylo nalezeno pouze 13 zlomků, pocházejících minimálně z osmi různých dutých nádob, patrně džbánů a holeb?. Výzdoba radélkem, kolkem a formičkami nalepovaným dekorem. Povrch tvořila nejčastěji hnědá a žlutá glazura. Zastoupena je kamenina Mužakov (dnes Bad Muskau) i Waldenburg . K zajímavým patří zlomek s tmavě hnědou glazurou s heraldickou výzdobou – část čtvrceného štítu, v jednom poli se lvem, nad štítem je klenot – kolčí přilba s fanfrnochy.

Evnviromentální analýzy obsahů z pozdně středověkých a raně novověkých terénních situací se rozbíhají teprve v poslední době. Obsah výplně jímky z Karmelitské ulice je i z tohoto důvodu mimořádně zajímavý a výsledkům jeho rozboru budeme proto věnovat více místa. Analýzy rostlinných zbytků z jímky zpracovali pracovníci plzeňského Západočeského institutu památek (ZIP-o.p.s.) Petr Kočár, Zdena Sůvová a Romana Kočárová.
Soubor hodnocených rostlinných makrozbytků čítal cca 3000 položek náležejících cca 80 rostlinným taxonům. Taxony (tj. skupiny konkrétních organizmů stejného systémového zařazení) zjištěné archeobotanickým výzkumem reprezentují rozličná rostlinná společenstva a tím i odlišná stanoviště životního prostředí. Diaspory sbíraných užitkových druhů byly zastoupeny nejpočetněji (cca 55 %), následovaly pěstované plodiny, jejichž makrozbytky tvořily cca 40 % zkoumaného souboru. Další skupiny tvořily jen malou část souboru. Makrozbytky lokální rumištní vegetace tvořily jen 3 % zkoumaného souboru a zastoupení plevelů obilnin, plevelů prosa a lučních druhů nepřesáhlo 1 %. Jedinou významnou skupinou užitkových druhů, kterou se nepodařilo doložit, jsou luštěniny.
Obdobně jako ve vrcholně středověkých odpadních jímkách i zde dominovalo mezi makrozbytky obilnin proso. Dominantní postavení tohoto druhu je pravděpodobně dáno skutečností, že proso bylo zpracováváno přímo v domácnostech. Jáhly se totiž, na rozdíl od ostatních obilných produktů, nedají dlouhodoběji skladovat, neboť snadno hořknou (žluknou tuky obsažené v obilce). Jejich plynulý přísun do domácností nebyl zajišťován nákupem jáhel, ale skladováním prosa a jeho „opícháním“ podomácku ve stoupách. Pluchy jako odpad tohoto procesu pak skončily v odpadní jímce. Ostatní zjištěné obilniny (oves, žito) byly zaznamenány jen okrajově, a to zejména v mineralizovaném stavu. Tyto druhy jsou oproti prosu znevýhodněny tafonomicky – jejich úprava probíhá obvykle mimo měšťanskou domácnost v mlýnech a jejich dochování je výrazně obtížnější. Doložen byl také zlomek nažky pohanky seté.
Poměrně slabě zastoupeny byly také makrozbytky olejnin a technických (vláknodárných) plodin. Zjištěna byla semena máku setého a nažky konopě seté. Nálezy diaspor těchto druhů dokládají pravděpodobně konzumaci plodin v rozmanitých pokrmech. Zatímco mák je běžně konzumován do současnosti, nažky konopě (semenec) již v současné stravě takřka nenajdeme. V raném novověku byly poměrně běžně připravovány ve formě semencových kaší a polévek.
Konzumaci masa nepřímo dokládá sortiment koření (koriandr, kmín, jalovec); doloženy byly také nažky kopru. Obdobně jako ve vrcholně středověkých jímkách byly zaznamenány nažky chmele otáčivého.
Nálezy zeleniny reprezentovala zejména semena okurky seté; za ojedinělý je třeba označit nález jediné diaspory teplomilného cukrového melounu. Unikátní je nález zlomku semene tykve obrovské. Jde pravděpodobně o první publikovaný nález tohoto druhu v Evropě. Z našeho území byla až dosud udávána jen tykev obecná, a to z raně novověkých jímek v Praze.
Sortiment nalezeného ovoce odpovídá raně novověkému standardu. Byly zaznamenány běžně pěstované druhy, poměrně bohatý byl sortiment pěstovaných peckovin. Zatímco identifikované typy slív odpovídají vrcholně středověkým typům, nález pravé švestky a velmi progresivních typů třešní naznačuje počátek novověkých změn v ovocnářství.
Zajímavou, otázkou zůstává užívání léčivých rostlin v raném novověku. V našem souboru makrozbytků plzeňští kolegové identifikovali diaspory bezu černého, lilku potměchuti, hlohu obecného, růže a kaliny obecné. Dominantně byly zastoupeny zejména diaspory růže. Jejich hojnost naznačuje, že mohly být užívány i jako pochutina při přípravě jakýchsi marmelád či povidel. Hloh a kalina jsou druhy, které se ve společenstvech lokální rumištní vegetace běžně nevyskytují, a do zkoumané situace se tak musely dostat prostřednictvím činnosti člověka. Množství diaspor lilku potměchuti a snad i bezu černého spolu s uzavřeným charakterem zkoumané situace (do které se diaspory lokální vegetace dostávají jen omezeně) naznačují jejich intencionální užívání. Některé další druhy zůstávají nejasné z hlediska soudobého utilitárního významu (lilek černý, bez chebdí).
Pravděpodobně nejzajímavější je skupina identifikovaných importovaných plodin. Kromě nažek fíkovníku smokvoně, běžných i ve vrcholném středověku, bylo nalezeno semeno pepřovníku černého a obilka rýže seté. Ta nebyla v Čechách ve vrcholném středověku neznámou rostlinou, přesto se běžnějším zbožím stává až v novověku.
Planě rostoucí druhy jsou zastoupeny málo, takže neumožňují bližší popis lokální rumištní vegetace a jen okrajově naznačují charakter plané vegetace v zázemí zkoumané lokality. Celkem bylo zaznamenáno cca 57 planých druhů.
Analýzou anatomie dochovaných zbytků dřev (tzv.xylotomární analýzou) byl doložen poměrně bohatý soubor 14 druhů dřevin. Hlavními hospodářskými dřevinami byly jedle, smrk, dub a borovice, všechny se vyskytovaly zuhelnatělé i v podobě dřeva. K těmto hospodářským dřevinám pak dále přistupuje buk přítomný jen ve formě uhlíků. Pouze ve formě uhlíků byly přítomny dřeviny: olše, bříza, habr, líska, slivoň, topol/vrba, lípa a réva vinná. Pouze jako nezuhelnatělé dřevo byl doložen javor. V nezuhelnatělé podobě pak převládají jehličnany (jedle, smrk a borovice), ve formě uhlíků tvrdé listnáče (dub a buk). Soubor dřev a uhlíků zpřesnil naše dosavadní znalosti o chodu raně novověké domácnosti. Interpretacím napomohly sledované rozdíly ve skladbě souboru nezuhelnatělého dřeva oproti uhlíkům. Tyto rozdíly jsme interpretovali jako důsledek rozdílného používání jehličnanů a tvrdých listnáčů. Jehličnany (smrk, borovice, jedle) byly pravděpodobně používány zejména jako stavební dřevo, při výrobě šindelů a v řemeslné výrobě. Dřevo tvrdých listnáčů (dub, buk) sloužilo spíše jako palivo, dochovalo se tak s větší pravděpodobností ve formě uhlíků. Zdá se, že potřeba palivového dřeva byla pokrývána nejen z lokálních či regionálních zdrojů, ale i dovozem (plavením?) palivového dřeva z větší vzdálenosti od města (buk). V případě dřeva určeného pro stavební a řemeslné účely patrně již převládal dovoz (plavení) na větší vzdálenosti (jedle, smrk), v menší míře snad i regionální zdroje (borovice).
Samostatný komentář si zaslouží nález dvou uhlíků vinné révy. Zatímco nálezy pecek nemohou potvrdit původ konzumovaného ovoce (možnost dovozu čerstvých plodů, hrozinek a pod.), lze nález dřeva interpretovat celkem spolehlivě jako indicii lokálního původu pěstované révy.
Osteologické nálezy z ručního výběru z výplně jímky tvořily početně poměrně malý vzorek, přesto tento soubor ukazuje některé zajímavé skutečnosti. Celkem bylo analyzováno 94 kostí, z nichž polovina byla uspokojivě určena. Mezi určenými nálezy převládaly kosti tura domácího a směsného taxonu ovce/koza. Co do počtu nálezů byly nejhojnější kosti tura (49 % určených fragmentů. Relativně vysoký je i podíl podvojného taxonu ovce/koza (38 %); naproti tomu je zajímavé zjištění, že v daném souboru chybějí nálezy prasete domácího, které od doby bronzové až do současnosti patří k nejpočetnějším nálezům na evropských archeologických lokalitách. Vzhledem k absenci kostí domácího prasete je zajímavé, že nacházíme po jedné kosti prasete divokého a jelena evropského. Divočák patřil k nedospělým jedincům (patrně dvouletý); na základě maximální délky metatarsu jelena byla odhadnuta jeho kohoutková výška na 123 cm (jednalo se pravděpodobně o samce). Nálezy kostí divoké zvěře jsou obvykle pokládány za indikátor vyššího sociálního statutu obyvatel zkoumané lokality.
Z dalších druhů bylo zachyceno po jednom nálezu psa domácího, kurovitého ptáka a husy. Lebka dospělého psa odpovídala menšímu plemeni. V nálezech z plavení nacházíme poměrně široké spektrum ryb (až 8 druhů); kromě rybolovu byla doložena i čižba.
Co se tafonomických změn týče, výrazný je podíl kostí s „kuchyňskými“ a řeznickými zásahy. Nacházíme celkem 17 kostí (18 %) poznamenaných takovými zásahy – jedná se vesměs o sečné údery vedené během porcování živočišných těl, popř. během specifických úkonů v rámci tohoto porcování, jako je např. oddělování kostí končetin v kloubu.Vysoký podíl kostí se známkami „kuchyňských“ zásahů, odpovídá novověkému kontextu. Plzenští kolegové porovnali zastoupení hlavních hospodářských savců (tur, prase, ovce/koza) i na jiných výzkumech s tím, že např. i na náměstí Republiky na Novém Městě pražském jsou poměrně vyrovnaně zastoupeny kosti taxonů tur domácí a ovce/koza (obojí kolem 34 %), kdežto prase je zastoupeno překvapivě nízkým procentem (7 %) – tato situace se zdá být podobná i stavu v naší jímce. Vzhledem k výsledkům z Mostu, kde v nálezech ještě v 15. století dominovaly kosti prasete, kdežto během 16. století byly vystřídány kostmi tura, se nabízí hypotéza, že v této době došlo ke změnám preferencí těchto chovaných druhů.

Zhodnocení dobře datovaného (max. interval vymezený léty 1609-1656) nálezového celku z jímky není bez problému. Jeden z nich je zřejmý už z předešlého popisu terénní situace. Zatím nejsme schopni spolehlivě určit umístění jednotlivých parcel měšťanských domů, tak jak na troskách středověkého klášterního areálu vznikly v 2. polovině 15. a v průběhu 16. století. V polovině tohoto století je okrsek bývalého kláštera magdalenitek poprvé nazván jurisdikcí, kterou v různých obdobích tvořilo 5 až 6 domů. Přesnou polohu jejich parcel ale půjde velmi obtížně stanovit. Proto jsme skeptičtí k možnosti jednoznačně určit majitele domu v jehož zadní části se nalézala zkoumaná jímka. Z písemných pramenů zatím vyplývá, že obyvatelé těchto domů patřili snad až na ojedinělé vyjímky k nepříliš významným malostranským měšťanům. Dokonce není úplně vyloučeno, že místo nálezu jímky bylo zastavěno provizorními budovami dominikánů (přišli na Malou Stranu v roce 1604), které musely být při započetí výstavby velkého kostela zbořeny.
Při zhodnocení jsme proto zatím odkázáni především na samotné nálezy. Za současného stavu poznání se zdá, že některé z nich jsou v českém prostředí výjimečné. Především fragmenty luxusního skla, ale i čínského porcelánu a kameniny vyvolávají dojem, že jejich presence může být dokladem přítomnosti vyšší sociální vrstvy na lokalitě. Tuto hypotézu podporují i některé závěry archeobotanického výzkumu. Takové zjednodušené spojení ale může být často zavádějící. Zásadním problémem při pokusech o zhodnocení je téměř absolutní nedostatek publikovaného podobného materiálu, takže náš soubor z jímky lze obtížně srovnávat. Je zřejmé, že problémem není nedostatek vykopaného materiálu, ale daleko spíše stav jeho zpracování a publikování.
Hlavním cílem poměrně podrobného zpracování dobře datovatelných nálezů z výplně odpadní jímky z Karmelitské ulice je proto alespoň částečně k odstranění tohoto problému přispět. K tomu bude sloužit i připravovaná materiálové studie.
Jan Havrda - Michal Tryml