Odbor archeologie NPÚ Praha

Zakonzervovaná památka se nachází v zahradě před východním průčelím Gymnázia Jana Keplera na Hradčanech.

Jedná se o zbytky domu, ve kterém pobýval a zemřel Tycho de Brahe. Původně letohrádek Jakuba Kurze ze Senftenavy z doby kolem roku 1590. Ubourán při výstavbě barokního opevnění. Zůstaly sklepy a přízemí. Ty byly odkryty r. 1902 při bourání opevnění a opět zasypány. Znovu byly odkryty při stavbě nové školní budovy dnešního Gymnázia Jana Keplera. Památkový sbor hl. m. Prahy vyvíjel snahu o konzervaci zdiva a betonové zastřešení. V roce 1931 došlo k zakrytí pouze provizorní dřevěnou konstrukcí. Naposledy v r. 1937 nebyla přidělena finanční podpora. V 50. letech 20. století byla památka opět zasypána. V roce 2005 byla v místě památky plánována přístavba školní jídelny. Proběhl nový archeologický výzkum, při kterém po zaměření zdí byl změněn projekt přístavby tak, aby do jejich konstrukcí nezasahoval. V dnešní podobě jsou zbytky zdiva opět zakonzervovány pod povrchem zahrady a přístavbou jídelny. Viditelné zídky jsou náznakovou rekonstrukcí původního zdiva.

Tycho de Brahe byl dánský astronom a alchymista. Jeho astronomická pozorování se stala podkladem pro Keplerovy zákony. V závěru života působil na dvoře Rudolfa II. v Praze hlavně jako astrolog. V Praze také zemřel 24. října 1601 a je pochován v kostele Panny Marie před Týnem.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.

Opevnění Starého Města je rozsáhlý soubor nemovitých památek převážně archeologického charakteru a jen ojediněle zachovaných na povrchu, nebo přístupných v podzemí.
Opevnění bylo s největší pravděpodobností budováno v první polovině 13. století za vlády Václava I.
Obrannou funkci však poměrně brzy ztratilo po založení Nového Města pražského Karlem IV. Pozvolné rušení opevnění postupovalo několik století, až definitivně zaniklo roku 1784 po sjednocení pražských měst a následné zástavbě jeho trasy.
Opevnění se skládalo z hradební zdi 2 metry silné. Před ní se nacházel parkán široký až 18 metrů a zakončený parkánovou zdí na hraně příkopu. Mohutný příkop široký někde až 20 metrů a dosahující hloubky mezi 6 až 8 metry. Obě strany příkopu byly vyzděné kamennými opěrnými zdmi. Tuto podobu mělo opevnění v dnešní linii Národní tř., Příkopy a Revoluční ul. V této trase ještě procházela strouha, jejíž funkce však není doposud jasně vysvětlena. Na stranách směrem k Vltavě tvořila opevnění pravděpodobně pouze samotná hradba, jejíž existenci se podařilo na několika místech archeologicky prokázat.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.

(Č. rejstříku 41461/ 1-2117)

Výrazná vyvýšenina na severovýchod od jádra obce tvořená pískovci překrytými sprašovou návějí byla osídlována už od mladší doby kamenné.
Kamenné a kostěné nástroje i ozdobné předměty dokládají sídliště z pozdního období kultury s keramikou vypíchanou.
Vrcholné období osídlení bylo na konci starší doby bronzové. Výšinné sídliště kultury věteřovské.
Archeologický výzkum odhalil příkop o šířce 2,5 a hloubce 1,5m, který odděloval ostrožnu od předpolí. Dále byly nalezeny základy kůlové chaty a drobné plastiky zvířat.
Již od 19. století se postupně z obou stran ostrožny intenzivně těžil kámen a písek, takže z původní opevněné plochy dnes zbývá jen malá část.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.

(Č. rejstříku 40554/ 1-1530)

Archeologická památka je součástí rozsáhlého přírodního komplexu Divoká Šárka a Šárecké údolí. Hradiště je významnou a důležitou památkou Prahy i celých Čech.
Lokalita je tvořena dvěma výraznými skalními polohami po obou stranách soutěsky Džbán. Menší Šestákova skála na jižní straně a na severní mohutnější Kozákova skála na kterou navazuje na severovýchodě plocha Vanšova. Obě polohy byly osídleny již v mladší době kamenné a osídlení pokračuje i v pozdějších obdobích. Druhý vrchol přichází v období řivnáčské kultury pozdní doby kamenné. Ve slovanském období zde bylo vybudováno raně středověké hradiště, jehož akropolí byla Kozákova skála převyšující okolní terén o 20 – 30 m. Pásy opevnění, dodnes v terénu patrnými v podobě valů, byla k akropoli připojena dvě rozsáhlá předhradí na sv. straně. Plocha celkem asi 25 ha. Poloha je za tří stran obklopena hluboce zaříznutým údolím Šáreckého potoka. Systematický archeologický průzkum nebyl nikdy prováděn. Spíše náhodné nálezy kultury unětické, knovízské, bylanské. Několik menších výzkumů v 50. a 60. letech 20. stol.
Další část šáreckého areálu tvoří Šestákova skála.
Mohutný skalní útvar na jihozápadní straně hluboce zaříznuté soutěsky Šáreckého potoka.
Je impozantním protějškem rozsáhlejší Kozákovy skály. Významné je osídlení obou lokalit v mladší době kamenné v období kultury lineární keramiky. Osídlení v menším rozsahu je doloženo i v následujících obdobích. Druhý vrchol osídlení přichází ve středním neolitu v kultuře řivnáčské. Opevnění sídlišť je pouze předpokládané. V době raně středověké
již není lokalita součástí slovanského hradiště na protější straně soutěsky. Zájem archeologů již od 19. století přilákal zároveň sběrače kostí pro ruzyňský cukrovar. To vedlo k řadě nálezů,
ale na druhé straně k poničení archeologických situací.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.