Odbor archeologie NPÚ Praha

Zakonzervovaná památka se nachází v zahradě před východním průčelím Gymnázia Jana Keplera na Hradčanech.

Jedná se o zbytky domu, ve kterém pobýval a zemřel Tycho de Brahe. Původně letohrádek Jakuba Kurze ze Senftenavy z doby kolem roku 1590. Ubourán při výstavbě barokního opevnění. Zůstaly sklepy a přízemí. Ty byly odkryty r. 1902 při bourání opevnění a opět zasypány. Znovu byly odkryty při stavbě nové školní budovy dnešního Gymnázia Jana Keplera. Památkový sbor hl. m. Prahy vyvíjel snahu o konzervaci zdiva a betonové zastřešení. V roce 1931 došlo k zakrytí pouze provizorní dřevěnou konstrukcí. Naposledy v r. 1937 nebyla přidělena finanční podpora. V 50. letech 20. století byla památka opět zasypána. V roce 2005 byla v místě památky plánována přístavba školní jídelny. Proběhl nový archeologický výzkum, při kterém po zaměření zdí byl změněn projekt přístavby tak, aby do jejich konstrukcí nezasahoval. V dnešní podobě jsou zbytky zdiva opět zakonzervovány pod povrchem zahrady a přístavbou jídelny. Viditelné zídky jsou náznakovou rekonstrukcí původního zdiva.

Tycho de Brahe byl dánský astronom a alchymista. Jeho astronomická pozorování se stala podkladem pro Keplerovy zákony. V závěru života působil na dvoře Rudolfa II. v Praze hlavně jako astrolog. V Praze také zemřel 24. října 1601 a je pochován v kostele Panny Marie před Týnem.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.

Opevnění Starého Města je rozsáhlý soubor nemovitých památek převážně archeologického charakteru a jen ojediněle zachovaných na povrchu, nebo přístupných v podzemí.
Opevnění bylo s největší pravděpodobností budováno v první polovině 13. století za vlády Václava I.
Obrannou funkci však poměrně brzy ztratilo po založení Nového Města pražského Karlem IV. Pozvolné rušení opevnění postupovalo několik století, až definitivně zaniklo roku 1784 po sjednocení pražských měst a následné zástavbě jeho trasy.
Opevnění se skládalo z hradební zdi 2 metry silné. Před ní se nacházel parkán široký až 18 metrů a zakončený parkánovou zdí na hraně příkopu. Mohutný příkop široký někde až 20 metrů a dosahující hloubky mezi 6 až 8 metry. Obě strany příkopu byly vyzděné kamennými opěrnými zdmi. Tuto podobu mělo opevnění v dnešní linii Národní tř., Příkopy a Revoluční ul. V této trase ještě procházela strouha, jejíž funkce však není doposud jasně vysvětlena. Na stranách směrem k Vltavě tvořila opevnění pravděpodobně pouze samotná hradba, jejíž existenci se podařilo na několika místech archeologicky prokázat.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.

(Č. rejstříku 40778/ 1-1678)

Výšinné opevněné sídliště zaujímá celou plochu obdélníkové ostrožny v meandru Botiče a nad pravým břehem hostivařské vodní nádrže. Hradiště je tříprostorové, s rozsáhlou centrální plochou a západním a severním předhradím. Opevnění tvořila pravděpodobně hradba
ze dřeva, kamene a zeminy. Ze tří stran opevnění využívalo ochrany svahů ostrožny,
na východní dobře přístupné straně bylo doplněno příkopem. Hradba zřejmě zanikla požárem. Přestože byla plocha ostrožny dlouhodobě zemědělsky využívána,
jsou stopy opevnění dobře viditelné po celém obvodu ostrožny.
Archeologickým zjišťovacím výzkumem bylo hradiště datováno do pozdní doby halštatské (kolem r. 600 př.n.l.). Lze předpokládat, že slovanské osídlení v raném středověku pouze využilo rozvalin pozdně halštatského opevnění.
V současné době je hradiště součástí rozsáhlého lesoparku nad Hostivařskou přehradou, a meandry Botiče. Je jednou ze zastávek stezky historií Hostivaře a v altánu na hradišti je model rekonstrukce podoby halštatského opevněného sídliště. Místo je též známé jako Kozinec nebo Šance.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.

(Č. rejstříku 40388/ 1-1415)

Hradiště Butovice je situováno na mohutné ostrožně obtékané ze tří stran Prokopským
a Dalejským potokem. Na severovýchodní straně přechází hradiště do mírně se zvedající plošiny ukončené na východě Dívčími hrady. První sídelní rozvoj prožívala lokalita v pozdní době kamenné. Období řivnáčské kultury kolem r. 3000 př. n. l. je doloženo bohatými nálezy zlomků keramiky a kamenných nástrojů místní produkce.
Druhý rozkvět představuje slovanské osídlení s vrcholem v 9. stol. n. l. Tehdy bylo vybudováno opevnění z kamene a hlíny po celém obvodu ostrožny a dvě linie příčných valů,
dodnes dobře viditelných v terénu jako vyvýšené meze.
Jedná se o významnou archeologickou památku dokládající osídlení pražské kotliny.
Cesty k památce vedou po turistických značkách buď z Prokopského údolí, nebo přes Jinonice.
 

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.