Recentní archeologie na Novém Městě v Praze - Vyšehradská, Svobodova ulice ppč. 1392/1, 1391/8, 2455/4 a d.
Realizace jedenácti archeologických a tři statických sond souvisela se stavebním projektem (bytový dům REGINA) probíhajícím na několika pozemcích, které jsou lokalizovány v severozápadním úseku křižovatky ulic Vyšehradská – Svobodova. Terénní práce se uskutečnily ve dvou etapách (listopad 2014, květen 2015) a představovaly kombinaci zjišťovacího a plošného výzkumu. Provedená dokumentace umožnila seznámit se s podobou a objemem historického nadloží v zázemí tzv. Fabianovského kapitulního mlýna na Botiči. Naskytla se zde tak možnost doplnit informace o proměnách prostorového uspořádání nejjižnější části Podskalí.
Převládající složka zdejšího nadloží (povrch 192,00 až 192,50 m n. m.) byla zastoupená komponenty, které náležely k novověké periodě dějin oblasti. Jednalo se o její mladší fázi (2. polovina 17. až 19. století), reprezentovanou jak hospodářskou a obytnou zástavbou původního areálu mlýna, tak i staršími doklady novověkých aktivit (zahloubené objekty, nivelační úrovně) z doby kolem 1. poloviny 17. století. Přítomnost intaktních situací náležejících k vrcholně středověkému období (14. – 15. století) nebyla během výzkumu potvrzená. Taktéž nebylo doloženo starší středověké a pravěké osídlení.
V průběhu výzkumu se podařilo přiblížit geomorfologické a hydrologické poměry nejjižnější části Nového Města pražského. Nová zjištění a jejich srovnání s ikonografickými prameny a archivními mapovými podklady, dovolují bezpečně identifikovat původní novoměstský břeh Botiče o cca 15 m severněji, než jsme dosud předpokládali. K jeho následnému posunutí jižním směrem došlo v průběhu 18. či spíše na počátku 19. století, kdy byly zdejší parcely jednorázově rozšířeny směrem k Vyšehradu. Někdy v 1. polovině 19. století došlo k výstavbě severní nábřežní zdi zdejší vodoteče. Stavební práce, na výzkumem sledovaném úseku probíhaly minimálně ve dvou patrně nesouvisejících etapách. Východnější partie byla vystavěna dříve a souvisela s vymezením plochy původního čp. 71 a s jeho návazností na sousedící můstek, jehož mohutný, ze žuly vystavěný základ a západní líc byl výzkumem doložen na rozhraní chodníku a vozovky Vyšehradské ulice. Západní část nábřežní zdi vznikla v závěru 19. století. Základová partie konstrukce byla tvořená křemenci spojovanými vápennou maltou a její jižní líc měl podobu nahrubo omítnutého nepravidelného kyklopského zdiva, podle dostupných plánů vystavěného na dřevěném roštu. V odhaleném úseku byla odkrytá svrchní část jejího tělesa včetně balustrádového prvku s in situ dochovanou řádkovou nadzemní částí.
Zásadní změnu do podoby zdejší zástavby a jejího blízkého okolí vnesla výstavba (1871-72) a následné rozšíření kapacity železničního mostu na počátku 20. století. Postupná asanace Podskalí a propojení jeho dopravní infrastruktury s ostatními částmi města si vynutily vznik nových komunikací a rekonstrukci průběhu starších ulic. To ovšem znamenalo svedení Botiče do rozměrného podzemního kanálu. Původní koryto (s nábřežními zdmi) bylo zasypáno v první dekádě 20. století a na jeho místě byla vytyčena Svobodova ulice.
Mezi důležité poznatky, které poskytl provedený výzkum, můžeme dále uvést zjištění o proměnách zdejší novověké zástavby a výškových poměrech jejího provozního zázemí (do skály vytesaný a v 1. polovině 20. století zaniklý sklep původního čp. 53). Totéž můžeme říci o sanitární vybavenosti jednotlivých nemovitostí, které byly zastoupeny zděnou přepadovou jímkou či několika odpadními respektive odvodňovacími kanály, jež ústily skrz nábřežní zeď do Botiče.
![]() |
6. Západní profil v sondě S06. Kresebná a fotografická dokumentace parcelní zdi bývalého čp. 71. Archiv AO NPÚ Praha. |
I přesto, že prováděné archeologické práce měly spíše zjišťovací charakter, povedlo se zde provést plošný odkryv povrchů geologického podloží. Na zkoumaném místě se nalézají velmi slabě zvětralé drobové břidlice až křemence s odolných sedimentů letenského souvrství ordoviku. Na sledovaných parcelách byla takto v prostoru holocenní nivy Botiče a Vltavy na několika místech doložena existence skalního pahorku (maximálně 191,6 m n. m., minimálně 187,20 m n. m.). Absence zvětralin, kvartérního pokryvu či holocenní půdy a čerstvý vzhled skály poukázaly, že v minulosti došlo k umělému snížení (odlámání) povrchu tzv. okrouhlíku (skalního jádra vkleslého meandru), který se vytvořil poblíž ústí Botiče do Vltavy, a to zřejmě o více než jeden metr.
![]() |
7. Letecký snímek plochy výzkumu a jejího nejbližšího okolí s vyznačením archeologických sond (tmavší žlutá). Archiv AO NPÚ Praha. |