Autor: text - Michael Rykl, obrazové přílohy - Tomasz Cymbalak
Publikováno dne: 14. 09. 2011

Stanovisko ke kulturně historické hodnotě sklepů podél Spálené ulice na staveništi COPA Centrum Národní na Novém Městě v Praze

Výzkum na ploše plánované novostavby proběhl ve šťastné kombinaci archeologického výzkumu a stavebně-historického průzkumu pozůstatků domů a jejich souvislostí. Poodhalila se tak řada faktů osvětlujících počátky novoměstské zástavby i zbytky staveb předlokačních. Dosud zachované sklepy poskytují nečekaně velké množství informací, jsou svědky vývoje a proměny zástavby na tomto místě.

Ačkoliv nadzemní části domů zmizely při zahájení výstavby metra v roce 1979, sklepy si uchovaly překvapivou vypovídací schopnost. Význam spočívá i ve skutečnosti, že nynější Spálená ulice, do níž byly domy obráceny svými průčelími, byla jednou z páteřních ulic Nového Města a domy zde stojící se tudíž nacházely v centru pozornosti.

Mimo jiné zásadní poznatky je třeba uvést, že byl nalezen unikátní doklad toho, že v nejstarší fázi měly domy zděnou jen fasádu (jistě z časových důvodů - v souvislosti s tehdejším nařízením o podobě a rychlosti výstavby novoměstské zástavby ihned po založení Nového Města roku 1348) obrácenou do ulice a zadní komoru, zatímco dvorní a patrně i vnitřní konstrukce uličního traktu byly dlouhou dobu ještě zčásti dřevěné.

Potvrdila se též stabilita prvotní parcelace. Zajímavý je v tomto směru nárožní dům čp.72 + 73, který byl záhy rozdělen z parcely obvyklé lokační velikosti. Stopy tohoto dělení majetku jsou ve zdech a otvorech sklepů zřetelné dodnes.

Postupné budování sklepů v průběhu středověku, jehož výsledkem bylo souvislé podsklepení celého uličního traktu, je přímo učebnicově přehledné, stejně jako skutečnost, že nejstarší sklepy se ve všech zkoumaných domech nacházely až ve druhém traktu od ulice (čp. 73+72, 69 a ve zbytcích v čp. 70). Ty jsou bezpochyby datovatelné do lokační fáze výstavby, tedy do poloviny 14. stol.

Dochované sklepy jsou ve většině svých částí velmi autentické, pomineme-li dílčí poškození instalacemi apod. Protože jejich život rázem ustal v roce 1979, byly ušetřeny dalších zásahů. Po celé řadě soustavných přestaveb sklepů, především v 90. letech 20. stol., lze považovat zdejší středověký soubor za unikátní. Jeho význam stoupá právě zachováním jako celku - tak totiž poskytuje informace nejen o jednotlivých domech, ale i např. o postupu výstavby v rámci uličního bloku a možnostech vzájemného srovnávání individuálního řešení v typické zástavbě.

Netřeba snad zdůrazňovat velký podíl autentického detailu středověku a raného novověku - portály kamenné, ale také portály z gotických cihel a cihelných tvarovek (čp. 72+73 a 69), právě významné pro 2. třetinu 14. stol., jsou dalším důležitým dokladem stavební technologie z režných cihel, která je právě v inkriminovanou dobu v Praze v oblibě a její původ má mezinárodní rámec - souvislosti v zemích Pobaltí, při Severním moři a také v Podunají.

Typickým projevem stavební kultury Prahy je valounová dlažba z místního materiálu, dále zřetelné stopy prohlubování či dodatečného hloubení celých sklepů, a to ještě v pozdním středověku a raném novověku. Pozoruhodné jsou doklady stavební technologie - způsob budování kleneb, ale dokonce i takové jako maltové otisky prken bednění, kde jsou čitelné stopy po řezu a posuvu katru - tedy podrobných dokladů tehdejší technologie zpracování dřeva.

Je zjevné, že zachování maximálního rozsahu je žádoucím a nezbytným kulturním počinem. Sklepy, jakožto hmotný pramen, o sobě vypovídají i v širších souvislostech. Dnes nám ovšem odpoví jen na otázky, které si dnešní kulturologie a její disciplíny (archeologie, stavební historie, dějiny každodenního života, dějiny techniky apod.) umí položit. Pokud by sklepy zanikly, v budoucnu na nově kladené otázky by již odpovídat nemohly. Pokud budou zachovány, zůstanou hmotným výpovědním kulturním pramenem i nadále.

Velmi tristní by proto byl scénář, při němž by sklepy nepřežily nynější podnikatelský záměr, už proto, že stavbám určeným k zachování a velmi dobře zakonzervovaným v hlubokém socialismu se přizpůsobilo i zařízení staveniště metra. A to v době, která se oproti předchozí vymezuje mimo jiné i deklarovanou větší kulturností a ohleduplností k dědictví a výpovědi minulosti. Není snad třeba více zmiňovat i širší evropský památkový kontext, kdy soubory takového druhu je v dnešní době již nemyslitelné bořit. Stačí si jen uvědomit, že ve snaze doplnit poškozený soubor hmotných památek jako součást identity národa vedlo v poválečné době na Východě i Západě k budování replik válkou zničených domů v historických jádrech měst. A zde v Praze je v ohrožení komplex, který je autentický.

Soubor sklepů považuji za samozřejmé a nezbytné prohlásit za kulturní památku a opravu a kontakt s navrhovanou novostavbou provést nanejvýše kvalifikovaně se zohledněním výsledků výzkumů s maximální ohleduplností k zachované historické podstatě.

Doc. Ing. Michael Rykl, Ph.D.

vysokoškolský učitel

na Fakultě architektury ČVUT v Praze

12.8.2011

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.