Autor: Andrea Holasová
Publikováno dne: 09. 09. 2019

Výstava: Pražské Klementinum doplňuje bílé stránky své bohaté historie

Národní knihovna ČR a Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze Vás zvou na výstavu: Co se skrývá pod podlahou? : Archeologický výzkum Klementina, která se otevře pro veřejnost 12. září 2019 v Galerii Klementinum, Mariánské náměstí 190/5, Praha 1. Výstava bude pak přístupna do 10. listopadu 2019, úterý až neděle, 10.30 až 18 hodin.

Výstava sestavená z bohatě ilustrovaných panelů a hmotných archeologických nálezů vypráví možná jiný příběh Klementina, než jaký má v paměti většina návštěvníků, zvláště studentů a čtenářů, této znamenité národní kulturní památky, po dlouhá staletí jádra staroslavné Karlo-Ferdinandovy univerzity a v současnosti sídla nejvýznamnější knihovní instituce v naší zemi – Národní knihovny.

Po mnoha sezónách archeologických výzkumů v areálu Klementina v letech 1997 až 2017 mohou archeologové z pražského pracoviště NPÚ poprvé široké veřejnosti předložit sumarizované vyhodnocení svých pozoruhodných objevů. Na výzkumech a jejich zhodnocení spolupracovali archeologové s řadou dalších špičkových odborníků na historii, stavební historii, numismatiku antropologii, archeobotaniku, archeozoologii, dendrochronologii, geologii aj. Jedině díky soustavné mezioborové spolupráci bylo možné vytvořit detailní, mnohostranný vhled na historii a podobu jedné výjimečné pražské lokality.

V roce 2010 byla zahájena stavební akce „Revitalizace Klementina“, výjimečné památky barokní architektury. V jejím rámci se uskutečnilo několik sezón archeologických výzkumů, které přinesly zcela nové informace nejen k historii areálu, ale i celé Prahy. Při archeologických výzkumech pod podlahami sklepů a dlažbami dvorů bývalé proslulé jezuitské koleje byly vedle dalších nálezů objeveny především pozůstatky zaniklého středověkého dominikánského kláštera sv. Klimenta, přední klášterní komunity své doby v Českém království. O tomto našem patrně nejstarším mendikantském (žebravém) konventu jsme doposud mohli číst jen ve starých kronikách, ale jeho podobu jsme neznali. Teprve nyní máme i hmatatelné archeologické doklady.

Odkryto bylo severní křídlo kvadratury s refektářem a východní křídlo s kapitulní síní a kaplí. Díky stavebněhistorickým analýzám byl rozpoznán komplikovaný stavební vývoj kláštera, který byl považován za zcela zmizelý při stavbě rozlehlého barokního areálu jezuitské koleje ve 2. polovině 17. a na počátku 18. století. A nejen to! Nalezeno zde bylo také několik hřbitovů, části středověkých měšťanských domů a v jejich zázemí pak studny, jímky, pece a dílny. Mezi domy se nacházely uličky, dvorky a zahrady.

Na výstavě jsou prezentována nová zjištění, která v mnoha směrech rozšiřují znalosti o nejstarší historii Starého Města pražského. Představeny jsou zde v čase se proměňující podoby dominikánského kláštera včetně 3D vizualizací areálu spolu s okolní středověkou zástavbou jak na panelech, tak ve formě krátkého videa. Též je zde k vidění i velký fyzický model kláštera vytvořený na základě nejaktuálnějších badatelských zjištění. Prezentovány jsou zde i nálezy dvou dosud neznámých románských staveb z opukových kvádříků. Poprvé je uvedena informace o nejstarších pohřebištích v této části města, jež bude pro návštěvníky možná nejpřekvapivější.

V oblasti dnešního Klementina bylo totiž objeveno několik pohřebišť, nejstarší z 2. poloviny 9. a 1. poloviny 10. století, které se nalézalo v jižní polovině areálu. V té době ale na pravém břehu Vltavy, v prostoru, kde později vzniklo Staré Město, ještě neexistovalo žádné doložené osídlení. Obyvatelé Pražského hradu a podhradí byli usazeni na levém břehu a na pravý břeh Vltavy snad převáželi své zemřelé. Lidé přicházejí na pravý břeh až na konci 10. století. Později v místě u paty nejprve dřevěného mostu a pak kamenného mostu Juditina vznikl patrně dvorec s kostelíkem sv. Klimenta. A právě k tomuto kostelu se ve 30. letech 13. století přestěhovali z Poříčí první dominikáni neboli bratři kazatelé a začali budovat svůj konvent v sousedství měšťanských domů, často s řemeslnickými dílnami. Když si uvědomíme, že řád založil sv. Dominik roku 1215 a že již kolem roku 1226 přicházejí první řeholníci tohoto řádu do českých zemí, pravděpodobně z Krakova, tak musíme ocenit rychlost, s jakou České království a český král drželi krok s progresivními náboženskými a kulturními proudy, které hýbaly tehdejší latinskou Evropou.

Zlatá doba pro klášter jako jednu z nejpřednějších církevních, vzdělávacích a kulturních institucí království skončila 8. srpna 1420, kdy byl klášter vypleněn a pobořen husity. Někteří bratři se sem sice posléze vrátili, ale klášter v původní velikosti již obnoven nebyl. Poslední dominikáni opustili toto místo v roce 1556, kdy je nahradili první jezuité. Po jejich příchodu začala rozsáhlá stavební proměna celého areálu a zbytky středověkých staveb byly překryty mocnými navážkami.

To je příběh, který vypráví výstava prostřednictvím textů a bohaté obrazové dokumentace, fotografií, plánů a půdorysných rekonstrukcí, ale především skrze nejzajímavější movité artefakty středověkého stáří nalezené při archeologických výzkumech v Klementinu v letech 1997 až 2017. Na výstavu nás zve rytina světce na zlomku svislého okenního dělicího prutu, nalezeném v zaniklém ambitu kláštera. K vidění bude unikátní fragment gotického opukového reliéfu snad z posledních desetiletí 14. století, nalezený náhodou kaplanem Akademické farnosti v roce 2016 v nepoužívaném sakráriu (speciální odpadní jímce) kostela Nejsvětějšího Salvátora. Fragment byl snad součástí výzdoby dominikánského kostela sv. Klimenta. Zlomek postavy zobrazující Krista modlícího se v Getsemanské zahradě vzbudil mimořádný zájem odborníků a již si vysloužil speciální odborné kolokvium a samostatnou publikaci.

Panely výstavy informují o průběhu a metodice archeologických výzkumů, nejstarších pohřebištích na pravém břehu Vltavy a nejstarším osídlení a řemeslech, zvláště železářích a kovolitcích, představují nejstarší kamenné – románské – stavby, staré komunikace a hřbitovy kolem zdejších kostelů. Texty zaostřují na měšťanské domy, jejich obyvatele a domácnosti a konečně na nejstarší český dominikánský klášter sv. Klimenta jako centrum městského a zemského života, středověkého vědění a vzdělanosti.

Jako pozvánka na výstavu již bylo v Hale služeb NK Praha instalováno sedm panelů o archeologických objevech v Klementinu coby esence výstavy v Galerii. Těchto sedm panelů zůstane v Hale služeb i po skončení výstavy a bude veřejnosti k dispozici i v podobě informační skládačky.

Veškeré výzkumy realizovali archeologové pražského pracoviště Národního památkového ústavu. Od roku 1997 vedl výzkum Jan Havrda (ten je také autorem podstatné části výstavy), později se k němu se k němu připojila Anna Žďárská. Kromě archeologů se na výzkumech podílelo mnoho dalších odborníků: stavební historici Miroslav Kovář a Matouš Semerád, historik Martin Musílek, antropolog Vítězslav Kuželka, archeobotanici Petr Kočár a Romana Kočárová, archeozoologové Jiří Mlíkovský a Martin Burian, dendrochronolog Tomáš Kyncl, geolog Jan Zavřel a mnozí další.

Zprávy a studie o nálezech v Klementinu jsou již několik let průběžně publikovány v odborném tisku, nejčastěji v časopise pražského pracoviště NPÚ Staletá Praha, v jehož 2. čísle roku 2017 na s. 2-73 vyšla vůbec poprvé prezentace půdorysu kláštera a nastínění jeho stavebního vývoje ve studii Dominikánský klášter sv. Klimenta v Praze na Starém Městě. Výstava Co se skrývá pod podlahou? : Archeologický výzkum Klementina je logickým pokračováním snahy archeologů a dalších odborníků představit nové stránky z historie pražského Klementina a středověké Prahy i nejširší veřejnosti.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.