Autor: Michal Tryml
Publikováno dne: 04. 01. 2008

Záchranné archeologické výzkumy – teorie a praxe

Ve čtvrtek 13. prosince 2007 se v prostorách Technického muzea v Brně uskutečnil seminář nazvaný „Záchranné archeologické výzkumy a mechanismy, které je mají umožnit…“. Následující stránky jsou stručně načrtnutou reflexí, psanou bez hlubší znalosti jednotlivých případů, navíc z „pražského archeologického ráje“ (termín který v Brně zazněl z úst moderátora po přednesení jednotlivých příspěvků). O co v Brně šlo? Více než padesát odborníků, archeologů i pracovníků státní správy se sešlo k diskusi nad problematikou, kterou v poslední době znovu vyvolal postup při výstavbě polyfunkčního objektu CENTRUM TRNITÁ v Brně.
Kauza je poměrně známá, proto stačí uvést jen základní fakta. V rozhodnutí vydaném OPP MM Brno dne 9. 5. 2006 je umístění novostavby z hlediska památkové péče přípustné při dodržení podmínek (mj.): „ Stavebník oznámí záměr Archeologickému ústavu…… a umožní na dotčeném území případný záchranný archeologický výzkum.“ Stavba se totiž nachází na území ochranného pásma městské památkové rezervace Brno. Nicméně v červnu následujícího roku byly na stavbě zahájeny zemní práce, které pokračovaly dále přes všechna upozornění a výzvy. Lokalita byla nakonec vybagrována celá a nedokázala tomu zabránit ani enormní snaha brněnských kolegů, ani některé nesmělé kroky odpovědných orgánů státní správy (včetně policie ČR).
Celý případ vyvolal diskusi u na webu NPÚ (kde je také podrobně popsán): http://www.npu.cz/pp/dispuse/diskuse2007/trnita/9/.
Cíl brněnského setkání byl tedy zřejmý, přijeli jsme si vyměnit zkušenosti z podobných případů, zkusit analyzovat účinnost uplatňovaných postupů a pojmenovat opomenutí a chyby, které byly učiněny.
Setkání zahájil společný referát Rudolfa PROCHÁZKY(Archaia Brno, ArúB), Radmily STRÁNSKÉ (NPU Brno) a Blanky VESELÉ (ArúB), který přednesl prvý z nich. Rekapituloval vývoj celého případu v Trnité, postup odborných orgánů památkové péče i orgánů státní správy. V následné diskusi upozornil Jiří Varhaník (Památková inspekce MK) na skutečnost, že prováděcí organizace (Archaia Brno) nepředložila stavebníkovi kvalifikovaný návrh dohody na provedení výzkumu. Podle J. Varhaníka šlo o opomenutí zásadní, protože teprve existence návrhu dohody umožní Krajskému úřadu (nedojde-li k jejímu podpisu) konat.
Druhým příspěvkem bylo vystoupení Davida MERTY a Marka PEŠKY (Archaia Brno), kteří se věnovali současné praxi projednávání a zajišťování záchranných archeologických výzkumů v Brně. Upozornili na skutečnost, že se často k větším akcím dostávají pozdě (někdy dokonce až ve fázi bagrování) a v takových případech je dohoda s investorem často obtížná. To automaticky znamená ztíženou pozici při jednání o podmínkách provedení výzkumu, v mnoha případech je pak prováděcí organizace nucena ke kompromisům. Popisovanou situace známe všichni. Objevíme částečně vybagrovanou nebo jinak ničenou lokalitu, stavebník se kaje (opomněl, nikdo nebral telefon) a je ochoten přistoupit na dohodu. Většinou to ale znamená, že zapomeneme na to co bylo a začneme od nuly. Často souhlasíme, protože to znamená dokumentaci alespoň části zanikající lokality. To je samozřejmě jenom velmi hrubý popis, tahle situace má mnoho variant, nicméně nutně vyvstává otázka, nakolik se kompromisní postupy „vyplatí“ směrem do budoucna. Podle zkušeností z poslední doby jsem spíše skeptický. Kolegové Merta a Peška hovořili i o bezesporu horší výchozí pozici nestátních oprávněných organizací oproti kamenným institucím typu AÚ nebo NPÚ při jednáních se stavebníky a jimi uvedené příklady (např. náměstí Svobody) také neodpovídaly někdy vžitým představám, že by snad ničení archeologických terénů bylo výhradní záležitostí privátních investorů.
Michal BUREŠ (Archeo Pro o.p.s.), uvedl zkušenosti s případem zničené lokality v Praze 6 – Veleslavíně. Zdejší lokalita je zapsaná kulturní památka, nicméně předpoklad, že zapsáním architektonické památky požívají ochrany i archeologické terény a nálezy pod ní se ukázal mylný. Bylo podáno trestní oznámení, případ dospěl k soudu. V době psaní této zprávy není jeho výrok znám.
Velmi zajímavý byl referát Radka ŠIROKÉHO (ZIP Plzeň, o.p.s.), který upozornil na těžkosti s ochranou archeologických nálezů objevených na území, jež nepodléhá plošné památkové ochraně. Na mapě plzeňských předměstí chybí archeologické body, nejsou tudíž územími s archeologickými nálezy. Na Říšském předměstí byl při výstavbě Centra Plaza objeven pozdně středověký židovský hřbitov, nicméně protože investor neměl ve stavebním povolení podmínku provedení záchranného výzkumu, nastaly problémy s uplatněním veřejného zájmu. Pro budoucí vývoj v archeologii je znepokojující zprávou zjištění, že jeden a tentýž výzkum byly ochotny provést dvě instituce, každá naprosto jinou metodou a za zásadně jiných podmínek. Bez detailní znalosti věci je každé vyjádření obtížné, nicméně otázky po fungování archeologické regionální komise, odpovědnosti komise koreferentů i (ne)činnosti ArÚ a NPÚ se přímo vtírají. Pro většinu přítomných byla novou informací zpráva R. Širokého o osudu špitální kaple objevené a vykopané na Špitálském předměstí Václavem Menclem v roce 1946.
Michal ZEZULA (NPÚ Ostrava) se ve svém příspěvku mj. vrátil ke kauze výstavby supermarketu Kaufland ve Frýdku, v níž památkáři využili všech zákonných instrumentů, nicméně jednou z rozhodujících rolí při záchraně alespoň části bagrované plochy sehrál zájem medií a aktivní postoj místní kulturní veřejnosti. Další M. Zezulou uvedený případ - kauza zcela vybagrované parcely v historickém jádru Příbora navozuje náměty k úvahám o obtížnější ochraně kulturního dědictví v menších městech, v nichž logicky dochází k těsnějšímu propojení stavebníků a místních orgánů. Jiným směrem obrátil pozornost posluchačů Richard ZATLOUKAL (NPÚ Olomouc). Mnohé naznačil už název příspěvku: „ Archeologie vs stavebník nebo archeologie vs archeologie?“. Na srovnání způsobu realizace záchranných výzkumů v sedmdesátých letech při velkých stavbách Prioru v Jihlavě a Olomouci a současnou praxí je (doufejme) zřejmá cesta, kterou od té doby urazila česká archeologie. Nicméně otázka co s románským domem vyzvednutým tehdy v Olomouci není vyřešena dodnes. Krátký improvizovaný příspěvek Petera BEDNÁRA (ArÚ SAV Nitra) shrnul praktické zkušenosti z působení nového zákona o ochraně památek.
Ke všem příspěvků byla vedena hojná a věcná diskuse moderovaná Zdeňkem Dragounem. Motivem většiny diskutujících archeologů byla především snaha dobrat se jakéhosi universálního postupu, který by bylo možné v podobných případech aplikovat. Možná, že někteří kolegové byli trochu zklamáni opakovanou odpovědí Jiřího Varhaníka, že takovou universální kuchařku nelze připravit, neboť každý případ je jiný. Vedle prvotního tématu setkání, kterým je vztah archeologa a stavebníka, byla několikrát, trochu mimo pořad jednání zmíněna otázka spolupráce (či spíše nespolupráce a konkurence) jednotlivých archeologických institucí. Znamená to, že tento problém začíná být alespoň v některých regionech palčivým. Pokud nebude řešen, může se obrátit proti zájmům oboru.
Je třeba poděkovat kolegům z brněnské o.p.s. Archaia, kteří seminář ve spolupráci s ústředním pracovištěm NPÚ připravili. Snad jediným záporem byl nešťastný předvánoční termín. V lednu by byla účast ještě větší a možná by přijeli i kolegové z Archeologického ústavu AV Praha.