Autor: Tomasz Cymbalak
Publikováno dne: 31. 10. 2008

Zjišťovací výzkum v domě čp. 979/I v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě pražském

V první polovině března letošního roku byl na ploše domu čp. 979/I na Starém Městě pražském realizován menší archeologický výzkum formou zjišťovacích sondáží. Současná klasicistní stavba ze 2.čtvrtiny 19. století je lokalizována v jižní části ulice, v domovním bloku ohraničeném ulicemi Bartolomějskou, Karoliny Světlé a Konviktskou (obr.1).
Archeologické práce byly vyvolány investorským záměrem realizovat na ploše domovní parcely stavbu hotelového komplexu s podzemními prostory. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o plochu situovanou na území významného celku Starého Města pražského, bylo pracovníky NPÚ-P navrženo provedení 4 archeologických sondáží, které měly umožnit zjištění podoby, stavu a objemu archeologických terénů. Zjištěné poznatky představují důležité podklady pro posouzení perspektivy záchranného archeologického výzkumu plochy ohrožené stavbou a zároveň doplňují obraz historických terénů v této části města.
Zjišťovací sondy byly lokalizovány se snahou o komplexní zmapování historického nadloží současné parcely ppč. 288 (obr.2). Situace sledované v průběhu výzkumu dokládají využití zkoumané plochy od doby raného středověku (závěr 10.- polovina 11. století) až do současnosti (20. století).
Nejstarší předlokační horizont, dokumentovaný během výzkumu, charakterizovalo několik objektů zahloubených do povrchu nejnižšího stupně terasy Vltavy. K nejcharakterističtějším objevům z této kategorie patřil menší fragment rozměrného zahloubeného objektu dokumentovaný v sondě ZS 3, lokalizované v nejvýchodnější částí parcely. Na základě plochého dna, skoro svislých stěn (hloubka cca 0,6 m) a přítomnosti sloupové jámy (hl. 0,35 cm; Ø 0,4 m) odkryté v nároží, byl prozatím interpretován jako dřevozemní stavba patrně obytného charakteru. V jeho bezprostřední blízkosti byl dokumentován fragment stejně hlubokého objektu s obdobně svislými stěnami a rovným dnem (obr.3). Chronologie těchto objektů spadá do sklonku období oběhu keramiky s kalichovitou profilací okrajů a překrývá je souvrství s keramikou následující vývojové sekvence (fragmenty s archaicky zduřelými okraji – závěr 11.– polovina 12. století). Stratigrafie reprezentující následující vývojové etapy dějin města se zde nedochovaly z důvodu výrazného snížení terénů v polovině 20. století za účelem výstavby garáže.
Raně středověké situace z 11. století byly stopově sledovány v nejspodnějších partiích sondy ZS 1 lokalizované v západní části dvora. Celková mocnost zde dokumentovaného historického nadloží dosahovala 3,9 m a byla tvořena převážně střídajícími se úrovněmi jílovitě kamenitých a jílovitě písčitých hlín vrcholně středověkého a pozdně středověkého až novověkého stáří. Nejstarší sledovaný horizont v sondě byl tvořen několika tenkými, většinou písčitými vrstvičkami s příměsí uhlíků a ojedinělými kousky mazanice, které doprovázely dva mělké objekty zahloubené do jemně zrnitého písku náležícího k podložním, fluviálním sedimentům (povrch 186,12 m n.m.) (obr.4). Chronologie raně středověkého souvrství i zde byla založena na datování keramického materiálu, spadajícího do období těsně před výskytem keramiky s klasicky zduřelými okraji (počátek/polovina 12. století). Nečekanými nálezy, získanými při zkoumaní do něj náležející vrstvy 23, jsou dva atypické fragmenty raně středověké glazované keramiky, které na základě známých analogii je možno ztotožňovat s luxusní nádobou na vodu – aquamanilií (obr.5).
Dynamický stavební vývoj osídlení a proměny v charakteru využití jednotlivých částí staroměstského areálu na sklonku raného a počátku vrcholného středověku (12./13. století) dokládají srovnávací úrovně opukově-valounových štětů interpretovaných jako minimálně dva zpevněné povrchy (chodníky?), které překrývají výrazně srovnávací horizont stavební sutě (doložené hrudky malty) a starší úrovně jílovitých a jílovitě-písčitých mazlavých hlín s četnou příměsí organiky - kousky dřev, kostí a uhlíků (187,30-187,50 m n.m.).
Mladší období vrcholného středověku (13.-15. století) bylo reprezentováno cca 1,2 m silným souvrstvím jílovitě-písčitých hlín s četnou příměsí stavebního odpadu, ve kterém byly rozlišeny stavební zásahy doprovázené odpadkovými a výrobními objekty (187,30–188,60 m n.m.). Mezi posledně zmíněnými je třeba uvést na prvním místě fragment větracího kanálku (?) pece, vystavené s velkoformátových cihel a hliněných dlaždic, objevený v sondě ZS 2 (obr.6). Stáří této konstrukce podle předběžné datace spadá do doby 13./14.-14. století. Zbývající, pravděpodobně nepoškozená část pece, byla lokalizována východněji a bylo rozhodnuto o jejím zachování do doby vlastního výzkumu.
Proměny městské parcely v době renesance, baroka a klasicismu, kdy na ploše parcely a v jejím nejbližším okolí proběhly rozsáhlé stavební a pozemkové úpravy, byly doloženy několika tenkými vrstvami písčitých hlín s čočkami malty, zlomky opuky a písčitě-prachovitých hlín střídajících polohy maltové drtě (188,60–189,70 m n.m.).
Nejmladší recentní situace jsou dokladem stavebních a inženýrských zásahů do hmoty budovy a jejího zázemí ve 20. století (výstavba garáže a východního křídla domu, výstavba garážové rampy, úpravy povrchu dvora).

Závěrečné vyhodnocení zjišťovacích archeologických sond přineslo zjištění, které dokládá přítomnost intaktních historických terénů a sídlištních prvků na celé ploše plánovaného stavebního záměru. Kromě souvislých terénů, dokládajících sídlištní aktivitu od doby předlokační až po současnost, byly během výzkumu zachyceny rozličné objekty (sloupové jámy, zahloubená stavba, objekty výrobní povahy a jiné). Proto a vzhledem ke skutečností, že se zkoumaná lokalita nalézá na historicky a urbanisticky mimořádně významném území Starého Města (součástí Pražské památkové rezervace, lokality zapsané na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO), bylo navrženo na celé ploše projektované stavby provedení archeologického výzkumu v plném rozsahu.
O průběhu celé akce Vás budeme i nadále informovat.

Obrázky k textu

Kliknutím obrázek zvětšíte.